Zahráli jsme si takový malý orienťák na papíře. Máme body s čísly a u každého napsaný směr, jakoby azimut, pod kterým bychom měli jít, abychom se dostali do dalšího bodu. To, co bychom v terénu dělali s buzolou (a mimochodem jsou šifrovačky, kde se bez buzoly opravdu neobejdete), můžeme na papíře provést s úhloměrem. Směrem kolmo nahoru určíme sever, tedy 0 stupňů, a od 0 po směru hodinových ručiček měříme úhel, tedy azimut.
Například od E půjdeme pod úhlem 55 stupňů, to je šikmo nahoru doprava (podobně šikmo jako 45°), a dojdeme k Č. Tímto postupem nám vyjde:
HLAVEČNÍK52STUPŇŮ
Aha, to zní skoro jako další azimutové zadání... jenže nám ještě něco chybí.
Proč jsou ta písmena na papíře tak divně naskládaná a k čemu by nám mohlo pomoct to černobílé měřítko (kromě toho, že podle něho můžeme i nepřesném okraji stránky určit vodorovný směr - 90°)? Nevypadá to náhodou, že mezi Í a K je právě jedna jednotka?
Když změříme délky mezi body v pořadí podle zprávy, čteme:
hledejdalsipostu
A teď už přichází čas použít azimut na opravdové mapě. V obci Hlavečník je pošta; když od ní půjdeme pod azimutem 52°, bude první další pošta ležet v obci Kratonohy.
Úplný přehled celé cesty je zde:
h 45 h (8 cm mezi h-l) l 297 l (12 cm mezi l-a) a 43 e (5 cm mezi a-v) v 169 d ... e 320 e č 62 j n 216 d í 138 a (1 cm mezi í-k) k 354 l 5 202 s 2 52 i s 319 p t 232 o u 205 s p 135 t ň 55 u ů