Řešení pro Úkol 5-4 – Na tři písmena

Prosím vás, nevíte, kde tady najdu divadlo?

Počkejte, nejsem sice místní, ale můžu se podívat do mapy. Podívejte, řekl bych, že jsme tady, uprostřed parku Generála Cárdenase… k divadlu… to musíte tady rovně na jih… pak minete jednu ulici a ještě pořád dolů… pak doleva, zase minete jednu odbočku, mírně doprava a pak zase doleva. A to už tam budete, je to jednoduché!

Děkuju moc!

…

Jé, tady někdo zrovna vychází z knihovny. Dobrý den, kde bych tady prosím mohla najít divadlo?

No, slečno, víte, jak jsem rád, že má dneska vůbec někdo zájem o divadlo? Ta dnešní mládež, to je bída, ono to nečte, klasiky to nezná, do divadla nechodí. Jó, to divadlo jste chtěla, co. Víte vůbec, jak se jmenuje tohle náměstí? A víte, kdo to byl Puškin? No to jó, vy naštěstí nejste jak ty ostatní! Takže teda to divadlo: To já vám můžu úplně přesně popsat – běžte přímo na západ a pak první odbočkou hodně doléva, jakoby skoro do protisměru, že jo. Pak musíte druhou odbočkou, druhou, až druhou, to si zapamatujte, kolmo doprava, pak kolmo doleva a pak nakonec ještě jednou doprava, ale to už jen trošku. No a pak už to poznáte, tu kultůru…

…

Ach ne, asi jsem se zase ztratila… Tak do třetice všeho dobrého. Prosím vás, kde je tady divadlo? Není to náhodou tahle budova?

No dovolte, madam, tohle je Ministerstvo vnitra, žádnej tyátr! Tady se pracuje na ústředním plánu policejních pochůzek, prosím! Divadlo, to musíte přímo východně, prudce doleva a za delší chvíli trochu doprava, prudce doprava, mírně doleva a za delší chvíli přímo vlevo. Rozumíte? Tak radši ještě jednou, aby vám nemusel za prvním rohem radit zas někdo jinej: Tady rovně, prudce doleva, jednou rovně, trochu doprava, prudce doprava, mírně doleva, jednou rovně a vlevo. Prosím.

…

Aááh, už zase nevím. Kdybych tak měla mapu! Ahoj, holky, nevíte prosím, kde je tady divadlo?

Divadlo? Který?

No, já si právě nemůžu vzpomenout, jak se jmenuje.

Tyjo, tak to je ale hloupý, tady v tomhle okruhu jich je víc. To já nevim, který myslíte.

Počkej, počkej, to já vim, který má ta paní na mysli, to musí být přece tamto!

Jó, todle! To máš pravdu, to musí být ono, to je tady hned blízko, ani ne tři minuty. To musíte, počkejte, kterej je to směr, jo doprava, pak jakoby hodně doleva, pak zase doprava a pak ještě jednou trošičku doprava. To určitě najdete, jo a cestou určitě potkáte ten, jak se to jmenuje, Velbedér? Teda doufám, kdyžtak se ještě někoho zeptejte.

Tak děkuju, to už snad najdu. Já se totiž vždycky v těch instrukcích tak zamotám, pro mě ty směry skoro nemají smysl. Ale že mám jít kolem Belvedéru, to bych měla zvládnout. Díky!

…

Prosím vás, kde je tady divadlo?

Ale počkejte, slečno, to je úplně jednoduchý. To běžte tady k Jízdárně, víte co, jak jsou tam ty stráže, a od ní už jenom na východ a pak prudce doleva! Tam už to uvidíte!

…

Ach ne, už jsem zase ztracená… a prý že to mělo být tak jednoduché. Nevíte, kde je tady divadlo?

Promiňte, zrovna spěchám. Možná někde támhle u Traubovy vily?

…

Dobrý den, prosím vás, kde je tady divadlo?

Ale, dobrý den, děvenko! To je hezké, že hledáte divadlo, to víte, já zamlada taky hrávala, tady v ochotnickém souboru Sovětské spolupráce. Ale jak k divadlu… Jestli se nepletu, to víte, paměť už mě trošku přestává sloužit, tak byste odsud měla jít nahoru. A pak trochu doleva,… počkejte, možná ne. Ale jo, už vim, trochu doleva, potom doprava a pak znovu doprava. Víte, tam je ta školka, já jsem tam taky vodila Lenečku, když byla malá, to já si pamatuju, když ji v roce 51 stavěli. Ale to vlastně Lenečka ještě byla na houbách, když tu Velvarskou stavěli. Ona se tedy tenkrát tak nejmenovala, ale jak se jmenovala, to už já vám tedy nepovím, to si nepamatuju, to bych se musila zeptat.

Já se omlouvám, prosím, jak mám pokračovat od té školky k divadlu?

Jo, promiňte, k divadlu. No nahóru, to už jsem říkala, trochu doleva a dvakrát doprava. Pak tam přejděte jednu křižovatku, jednoduše přímo rovně, a pak ještě jednou doprava. Teda jesli se nemejlim.

…

Ta se musela mýlit, protože i když jsem si ty směry určitě zapamatovala dobře, nedošla jsem ani k té školce. Prosím vás, nevíte, kde je tady divadlo?

Dobrý den, já se omlouvám, jsem jenom student, ale určitě se můžu pokusit. Běžte tudy, no, počkejte, když Technická knihovna je támhle, tak tohle bude jih, prostě běžte tudy, snad jižně, a potom trochu doprava. Kdyžtak támhle na rohu bloku je plánek, můžete si doprostřed zapíchnout prst a šoupat si s ním po mapě z místa na místo.

…

Ale ne, nééé! Už jsem zase v parku Generála Cárdenase! Všichni mi radí, ale já nemůžu cestu najít, asi se motám kolem toho divadla v kruhu, že jsem na něj ještě nenarazila. Ty směry mi vůbec nepomáhají ho najít, musí být někde mezi těmi všemi místy, kterými jsem prošla.

Řešení

Šifra je velmi dlouhá a vypadá docela komplikovaně, až se v ní ztrácíme skoro tolik, co ta slečna v Praze. A ostatně, proč alespoň jí nepomoct? Najít, které divadlo má asi na mysli, nebude obtížné. Když najdeme všechna místa, o kterých se zmiňuje, je jisté, že se jedná o Dejvice, část Prahy.

S dalším krokem nám poradí opět šifra sama: „Asi se motám kolem toho divadla v kruhu.“ Daná místa, zakreslená v mapě, tvoří opravdu jakýs takýs kruh. Minimálně je možné je po dvojicích spojit tak, aby se spojnice protly v jednom bodě:

I když „v tomhle okruhu jich je víc“, ve středu tohoto útvaru se nalézá právě jedno divadlo, a to divadlo Semafor. To ovšem ještě není řešení šifry, i když slečna už je možná spokojená. Proč jsme se asi tolik rozepisovali se všemi těmi směry? A proč nejsou zmíněná místa prostě jen v kruhu, ale takhle na rovných přímkách? Celá šifra má napovídat na to, že klíčovým kódováním je semaforová abeceda; nemáme ji tu ostatně letos poprvé.

Každou instrukci proto jednoduše nakreslíme. Stačí libovolný papír, na umístění v mapě nezáleží. Většina směrů je jen rovně/doprava/doleva, ale podle prvního vždy můžeme určitě přesnou orientaci (dolů, západně atp.).

Dlouhé klikaté čáry pak rozdělíme na po sobě jdoucí dvojice směrů. Ta budou tvořit jednotlivá písmena. První písmeno starého dědečka je „na západ a prudce vlevo“, tedy Z.

Tímto postupem dojdeme k „družicovému pomocníku“. Ani ten ale není správným řešením, protože to má, jak nás nabádá nadpis, tři písmena. Družicový pomocník, který by slečna jistě velmi dobře užila a je na tři písmenka, je GPS.