Stanoviště 8 – Týmová

Probudil jsem se z hrůzného snu, ve kterém mě pronásledovalo deset polokoulí. Mám raději klidné, nekomplikované žití. Otvírám sešit a čtu si rychle o lodním šroubu. Připadám si zcela nedůležitý. Chtěl bych mít inteligenci počítače.

Divím se bráškovi, jak může mít aktovku s modrými mužíky v bílé čepici. Na schodech zdravím tvého tátu. Venku už čekají Adam, Tereza, Markéta, Václav a Kuba. Kdy už se konečně dohodnou, jak by se mohl jmenovat jejich tým? V tom jim těžko někdo poradí, i kdyby měl inteligenci počítače. Hladím na zídce kočku po fouskách a mohl bych to dělat pořád a stále. Jenže mi příjíždí tramvaj.

Sedám si do lavice a moj spolužiak mi dává obľúbenú slanú oblátku. Pan profesor vykládá o vzácných plynech. V hlavě mi bzučí pořád jedna nelodie. Jak klidně a nekomplikovaně plyne žití. Vtom otevřeným oknem vlétl dovnitř sršáň. Lekám se tak, až mi ořech vylétl ven a zapadl do posledních zbytků tající břečky. U tabule profesorka předvádí model hlodavce, který je na klíček, ale asi rozbitý, nějak u něj totiž nefunguje první písmenko jako u ostatních.

U tohoto úkolu nelze odevzdat řešení.