Ach, Čechy krásné, Čechy mé,
obraze rámu prastarého…

Žijeme na malém území sevřeném horami uprostřed Evropy. Většina z nás se tu narodila a bereme tento kousek země jako svůj domov. Domlouváme se češtinou, byť v běžném hovoru nevyužíváme obrovské bohatství jazyka, které dnes ocení snad jen básníci. Procházíme ulicemi měst za svými povinnostmi a jen málokdy se zastavíme a rozhlédneme po krásách domů či krajiny a uvědomíme si, že i tudy kráčely dějiny. Je nám ta zemička malá, na dovolené a prázdniny prcháme do velkých hor či k mořím a přitom krásu, jež potěší oko a pohladí srdce, najdeme i v českých krajinách.

Chceme v letošním ročníku Technoplanety zůstat doma. Žádné toulky do vesmíru či časem, prostě a normálně doma. Doma, kde by mělo být jasně a jednoduše nejlíp.