O přestávce se strhla velká mela, paní učitelka Pavouková se jen tak tak stačila schovat za katedru, když zaslechla výkřik „Hej, dáme na pětadvacet!“ a žáci se pustili jeden do druhého. Dál už to bylo velice nepřehledné, nevíme, kdo se pral s kým, zůstaly jen tyto poznámky v žákovských knížkách:
Ája sice byla nadšená, že duel vyhrála, ale jako dívenka se trochu styděla za poznámku v žákajdě, tak za sebe příští přestávku poslala do dalšího kola kamarádku Nelu. Danovi se zdálo nefér, že by měl soupeřit s někým odpočinutým, zvlášť teď po tělocviku, kdy je celou hodinu učitel zkoušel a řadil lepší směrem k levé straně telocvičny, což znamenalo hodně popocházení, tak za sebe poslal Olivera. Evička a Éda nominovali Čendu a Kubu, Erwina vystřídal Jiřík, Matěj předal štafetu Yloně a Ýgar s Richardem za sebe poslali Rebeku a Terku. Leč to vedlo k dalším poznámkám v žákovských knížkách:
Nela za sebe poslala Oskara, Jiříka a Rebeku nahradili Matouš s Eliškou a Čendu střídala Lucka. Bohužel učitelé pro jejich snažení opět neměli pochopení:
Lucka a Eliška byly tak překvapené, že porazily kluky, že o tom štěbetaly ještě o další hodině. Ta byla hrozně nudná, protože učitel na pěstitelky se je snažil naučit lézt po stromě. Nebylo to moc platné, pojmy jako preorder traversal totiž žákům opravdu nic neříkaly.
O příští přestávce vystřídal Lucku Ota a místo Elišky se do souboje vrhnul Toník:
Toník tedy celý souboj vyhrál, ale protože musel v ředitelně vysvětlovat svoje chování, tak čokoládu pro vítěze slupla: