Tak konečně je stroj času hotov. Sedáme do kabiny, nastavujeme čas o několik století vzad a vyrážíme na první cestu časem. Pouť začínáme návštěvou Říma. Poznáváme Koloseum a některé další stavby, ale před vandaly nás zachrání jen skok do jiného století. Objevujeme se na dvoře Kublajchána právě v době, kdy na něm pobývá i autor knihy Milión. Ovšem zachtělo se nám poslechnout si na vlastní uši kázání ve staroslověnštině, a tak se vydáváme za svatými bratry na Moravu. Nyní mí společníci zatoužili vidět na vlastní oči stavbu proslulého chrámu Angkor Wat, což jim nemohu odepřít, a nařizuji další časový skok. Komplex budov vypadá vskutku impozantně, škoda jen, že místním domorodcům nerozumíme ani slovo.
Druhá část expedice neprobíhala tak hladce, stroj se zbláznil a my skákali stoletími jako na trampolíně. Nejprve se krátce setkáváme s otcem Karla Velikého, ale než stačíme prohodit pár slov, už jsme unášeni kamsi nad Atlantický oceán. Cestou přelétáme nad trojicí lodí. S obtížemi přečtu název jedné z nich. Jde o trojstěžník Pinta. Náš stroj času směřuje nad americký kontinent, kde jsme svědky zkázy centra toltézské kultury. Stále nemáme kontrolu nad ovládáním, na chvíli se vynořujeme v naší době a s hrůzou zjišťujeme, že pravděpodobně právě průlet naší lodi způsobil v Čechách mohutné záplavy. Naše dobrodružství však stále nekončí, ukazatel rychle klesá k nule, ze stroje se ozývají podezřelé zvuky a nám nezbývá než jej opustit pomocí padáku. Pád jsme přežili, ale bohužel jsme skončili daleko od domova. První, koho potkáváme, je přední římský právník, autor díla Institutionum commentarii quattuor.
Rozdělíme vyprávění na jednotlivé události a každou zařadíme do správného století, abychom získali čísla, která půjdou převést na písmena pořadím v abecedě:
Hledané heslo je cestovatel Emil Holub.