Tak konečně je stroj času hotov. Sedáme do kabiny, nastavujeme čas o několik století vzad a vyrážíme na první cestu časem. Pouť začínáme návštěvou Říma. Poznáváme Koloseum a některé další stavby, ale před vandaly nás zachrání jen skok do jiného století. Objevujeme se na dvoře Kublajchána právě v době, kdy na něm pobývá i autor knihy Milión. Ovšem zachtělo se nám poslechnout si na vlastní uši kázání ve staroslověnštině, a tak se vydáváme za svatými bratry na Moravu. Nyní mí společníci zatoužili vidět na vlastní oči stavbu proslulého chrámu Angkor Wat, což jim nemohu odepřít, a nařizuji další časový skok. Komplex budov vypadá vskutku impozantně, škoda jen, že místním domorodcům nerozumíme ani slovo.
Druhá část expedice neprobíhala tak hladce, stroj se zbláznil a my skákali stoletími jako na trampolíně. Nejprve se krátce setkáváme s otcem Karla Velikého, ale než stačíme prohodit pár slov, už jsme unášeni kamsi nad Atlantický oceán. Cestou přelétáme nad trojicí lodí. S obtížemi přečtu název jedné z nich. Jde o trojstěžník Pinta. Náš stroj času směřuje nad americký kontinent, kde jsme svědky zkázy centra toltézské kultury. Stále nemáme kontrolu nad ovládáním, na chvíli se vynořujeme v naší době a s hrůzou zjišťujeme, že pravděpodobně právě průlet naší lodi způsobil v Čechách mohutné záplavy. Naše dobrodružství však stále nekončí, ukazatel rychle klesá k nule, ze stroje se ozývají podezřelé zvuky a nám nezbývá než jej opustit pomocí padáku. Pád jsme přežili, ale bohužel jsme skončili daleko od domova. První, koho potkáváme, je přední římský právník, autor díla Institutionum commentarii quattuor.